Odchov papoušků
Osobně doporučuji začínajícím chovatelům druhy jako je andulka či korela, apod. Jedná se o vitální papoušky, na kterých se člověk mnoho naučí (pozorování zdraví papoušků, problémy u odchovu mladých - ne vždy jde odchov tak jednoduše, atd.). A poté postupně přejít i na větší a náročnější druhy. :)
Základem je mít k chovu papoušků vhodné podmínky. Na odchov vždy doporučuji u andulek, korel, apod. velikou klec / voliéru, u velkých druhů určitě voliéru kvůli dostatku místa pro rodiče i odchov, který se potřebuje ke správnému vývinu kostí a svalstva dostatečně prolétat.
Jaký zvolit druh papouška?
Základem je si říci, jaké možnosti mám - zda budu mít jen dřevěné zálety nebo zda zděné? Od toho se rozhoduji mezi australskými a asijskými druhy (alexandři - pozor! alexand rudohlavý a šedý potřebuje temperovanou místnost!) , které vydrží naše zimy bez topení v dřevěných záletech, jelikož snáší v pohodě i mrazy. Či africkými a jihoamerickým druhy papoušků, které potřebují zděné zázemí s možností topení.
Jakou velikost voliéry si mohu dovolit postavit?
I to je jedno ze zásadních kritérií. Na odchov větších papoušků je potřeba voliéry o velikosti min. 3-4x1x2 metry. Také je nutnost, aby byla voliéra v klidnější části zahrady, aby měli papoušci klid na hnízdění a odchov mladých.
Společné voliéry nebo každý druh sám?
Toto je velmi probírané téma mezi chovateli a každý máme své zkušenosti. Osobně jsme vyzkoušeli obojí a více se kloníme k chovu co druh to voliéra, ač je to samozřejmě ve většině případů náročnější na místo. Ačkoli uznávám, že společné voliéry jsou většinou větší potěchou oka, ne všechny druhy papoušků se snesou. Mohou spolu vycházet jako mláďata, ale v dospělosti v době toku už se nesnesou.
Vždy kombinujeme snášenlivé druhy ze stejného kontinentu - např. australské papoušky (hodně často mívají chovatelé kombinace andulky, korely, pap.horský / pap.nádherný). Nikdy tak nedáváme do společných voliér např. australské a africké papoušky!!
Ve společných volierách vždy chováme 3 a více párů. V případě pouze 2 párů se vzájemně páry ruší při odchovu (často si vzájemně lezou do budek, atd.) a občas i napadají. Ideální je pokud takovou voliéru sestavujeme již z mláďat tak, aby si na sebe papoušci vzájemně zvykli než začnou pohlavně dospívat. V kombinaci dospělých ptáků může docházet k šarvátkám a občas i k úhynům.
Společné voliéry aneb chov trochu jinak
viz: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/6040/spolecne-voliery-aneb-chov-trochu-jinak/
Odchov papoušků
Základem úspěchu je složení páru (nepříbuzného páru !!!), který si padne vzájemně do oka. Nejsnazší to je u menších druhů - andulky, korely, apod. U větších papoušků to bývá trochu oříšek. Nejšikovnější bývá seznámení páru již jako mláďat, tj. zakoupit si 2 mláďata (ideálně s DNA profilem, aby byla jistota, že máte opravdu 1,1) a počkat si 2-3 roky než začnou hnízdit.
Pokud jeden z páru větších papoušků uhyne, bývá sestavení nového páru spíše o štěstí - ne vždy se podaří. Mohou spolu vycházet, ale nedojde k páření a odchovu nebo může samec samici napadat.
Pozor zvlášť u alexandrů - u nich jsou dominantní samice a pokud nepadne samici nový partner do oka, může ho napadat (hrozí poranění nohou, atd.).
A jak se takový nesoulad páru pozná? Obecně u velkých papoušků platí, že je nejlepší složit pár z mláďat, která spolu vyrůstají a nebývají problémy. I když i tak se samozřejmě najdou výjimky.
Pak je to také absence mladých - problém může být v tom, že samec samici nepojímá nebo k sobě prostě nesedí geneticky a tak se mláďata buď nevylíhnou nebo se líhnou slabá a hynou.Většina harmonizujících párů sedá kousek od sebe na bidle. Sem tam si vzájemně probírají peří. U krmení se nijak nehadrkují. V době toku samec samici často krmí, namlouvá si ji s pozitivní odezvou samice.
Co se týče pojímání - přiznám se, že u velké austrálie jsem to za 5 let chovu viděla jen 2x u horských a to, když nevěděli, že jsem přišla. A mladí jsou. :) Korely jsem taky moc často neviděla. Andulky naopak ostýchavé nebývají. Alexandři čínští a velcí se zase nemají problém pojímat i před námi.
Seznamování papoušků
Nikdy nedáváme nového papouška do společné klece/voliéry hned! Za prvé je potřeba dodržet karanténu - ideálně alespoň 14 dní v místnosti jinde. Po kontaktu s novým papouškem se převlečeme a přezujeme + samozřejmě umyjeme pořádně ruce.
Za druhé musíme poté papoušky na sebe postupně zvykat - tj. dáme klece k sobě a papoušky necháme několik dní na sebe povídat, atd. Poté zkusíme společně pustit. Až v momentě, kdy se snesou v pořádku i na volno je můžeme umístit spolu do klece/voliéry. Tu je vhodné upravit, aby si dřívější "nájemník" klec/voliéru nepřivlastňoval. Ideálním řešením je pak pořízení nové větší klece, kam jdou papoušci již společně. V případě voliéry je vhodné přidat nové větve na okus, rozmístit různě ovoce, apod. prostě udělat jim voliéru atraktivní.
Ideální je pokud se daří odchov papoušků přirozeným způsobem - tj. samice sedí na vejcích, ze kterých se po určité době (délka líhnutí se liší druh od druhu) vylíhnou mláďata, o která se rodiče starají.
Samozřejmostí je v této době pestrá strava - více ovoce a zeleniny, zelené (na které musí být rodiče už zvyklí před odchovem) a vaječná směs.
Práce chovatele pak spočívá v kontrole budky - zda všechna mláďata rostou, kolem 7.-10.dne také nasazujeme pevný označovací kroužek a samozřejmě pravidelně budky čistíme.
Pozor! Budky kontrolujeme cca 2-3x do týdne, aby měli papoušci svůj klid na odchov! Určitě ne jim tam lézt denně, pokud není problém. Zvláště u prvniček je vhodná velmi rychlá kontrola mláďat, aby je rodiče neopustili. Vždy jsme opatrní - některé samice se tisknou při otevření budky na mláďata a mohou jim i ublížit. Takže kontrolu vždy přizpůsobíme temperamentu samice.
Čištění budek provádíme dle potřeby - většinou stačí 2-3x za odchov (samozřejmě záleží na velikosti budky a počtu mláďat - pokud je třeba vyčistit častěji, tak to uděláme. ).
Ke kroužkování více zde : https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/1669/krouzkovani/
Po opuštění budky se mláďata nechávají určitý čas ještě krmit od rodičů, kteří se je více a více snaží osamostatnit.
Min. doba od výletu z budky k odstavu je 4 týdny. Tj. např. u andulek to znamená cca měsíc v budce a další měsíc venku z budky. Tak je zajištěno, že mládě se nejen samo krmí, ale má i správné sociální návyky. Taktéž se v této době učí, co všechno za potravu je dobré přijímat - nejen suché krmení, ale i ovoce, zeleninu, zelené, atd. U velmi brzy odstavených mláďat bývá občas potíž, že jsou ochotné přijímat pouze suchou stravu, protože neměli dostatek času odkoukat od rodičů, co vše jde sezobnout.
Jak to tak bývá, i přes veškerou péči se chovatel nemusí dočkat odchovů.
Jedinci si nemusí tzv. padnout do oka a tak musí chovatel jednoho z páru vyměnit, protože místo páření se pár jen toleruje. Občas se stane, že tuto výměnu musí chovatel i zopakovat (děje se tak nejčastěji u větších druhů).
Též se občas stane, že je samec neplodný nebo k sobě pár nesedí (neoplodněná vejce, i když dochází k páření nebo se zárodek přestává vyvíjet, i když samice sedí jako přikovaná atd.).
Některé samice rozbíjí opakovaně vejce, nesnáší do budky, ale na dno voliéry či nesedí spolehlivě, atd. Tady může velkou roli hrát i nevhodná budka, kdy v ní má samice málo místa a tak při slézání dopadá na vejce, která rozbíjí. Nebo se ji nemusí líbit tvar, umístění, materiál, z jakého je budka vyrobená, atd.
U větších druhů je celkem běžné, že se první chovný rok odchov nepovede - ať už samice nesedí dost pečlivě, přimáčkne se při kontrole budky na vejce moc a rozbije je, opustí mláďata po kontrole budky či nechají pár dní stará mláďata moc vyhladovět, apod. U prvorodičů je tak dobré být velmi opatrný s kontrolou budky i s ruchem kolem voliér. Naštěstí další roky bývají již většinou úspěšnější.
Bohužel občas se stane, že rodiče přestanou mláďata krmit - většinou je to stresem. Poté je tu čas na zapojení se chovatelem - umělý odchov.
To je skvěle popsáno např. zde:
https://www.milanbartl.cz/chov/prednas_kalnica2007.htm
https://www.epapousek.cz/clanky/5-umely-odchov
https://www.krmivopropapousky.cz/informace-o-dokrmovani/
Občas se povede mláďata podložit tzv." chůvám". Velmi šikovné jsou na to korely, které nemívají problém s příjmem jiných mláďat. Pokud se jedná o podobně velký druh lze je nechat mláďata krmit tzv. až na bidlo. Pokud je to větší druh, můžeme využít korely na první týden či dva a poté odebrat mladé k ručnímu dokrmení.
Případ šikovných chův např.: https://www.ifauna.cz/okrasne-ptactvo/clanky/r/detail/2770/smiseny-par-papousku-adoptivnimi-chuvami/
Rozumný chovatel, pokud již dokrmuje, prodává mláďata již odstavená.
Proč není dobré si koupit neodstavená mláďata více v sekci "jak na ochočení".
Základem jsou pak dokrmovací směsi - ať už komerční značky či doma dělané směsi
NutriBird A21 - kompletní krmivo pro ruční dokrmování ptačích mláďat všech druhů kromě (arů, pap.šedého a elektusů)
NutriBird A19 - kompletní krmivo pro ruční dokrmování ptačích mláďat arů, papouška šedého a elektusů
Kaytee Exact Hand Feeding All Baby Birds - Universální dokrmovací směs pro mláďata papoušků. Tato směs je sestavena na vědeckém základě tak, aby poskytla vyváženou výživu pro mláďata a eliminuje tak náhodné pokusy k dosažení správné výživy. Není třeba podávat další vitamínové nebo minerální doplňky. Zkrmování směsí Exact Hand Feeding dodává ptáčatům všechny správné živiny potřebné k zajištění vynikajícího vývoje,jasnějšího vybarvení peří a rychlejšího odstavu.
Domácí směs pro ruční dokrmování
Každý chovatel má většinou svou poupravenou směs na dokrmování.
Úplným základem bývá směs z vařeného vejce, vařené mrkve, trochy strouhanky, ovesných vloček a piškot.
Ruční dokrmování jsem si vyzkoušela v r.2023, kdy nám sedl 2 letý pár rosel penant a vylíhl 5 mláďat. Ta po týdnu začala pomalu hynout - nakonec se ukázalo, že rodiče přestávali krmit. Povedlo se mi zachránit nejstarší mládě, které jsem 17.06.2023 rodičům odebrala. To mu bylo cca 10 dní.
2.-3.týden věku bylo mládě na směsi vařené vejce, vařená mrkev, strouhanka a piškoty. Asi po 4 dnech jsem přidala trochu jemně mletých ovesných vloček.
Vše jsem samozřejmě mixovala na hladkou kaši a teplé podávala injekční stříkačkou.
3.-4.týden jsem do směsi přidala i loupanou slunečnici.
4.-5.týden jsem přidala i jáhly (loupané proso) a trochu sypaných vitamínů
Od 5.týdne jsem už mláděti dala k dispozici misku s vodou a k tomu pár piškot a proso v klasu.
Od 6.týdne pak dostalo do misky i loupanou slunečnici, jáhly a trochu ovesných vloček.
Od 7.týdne věku jsem mládě přestěhovala do voliéry, kde dostalo i misku s neloupaným zrním, aby postupně zkoušelo víc jíst samo a mělo prostor pro učení se létat (cca od ukončeného 4.týdne zkoušelo sem tam let už v boxu).
Dokrmovala jsem nakonec celou dobu Supreme Recovery dokrmovací stříkačkou a mohu ji vřele doporučit.
